Na horu

Od počátku roku 2013 jsme zvažovaly, kde a jak otevřít "jinou" školu. Každá varianta má své pro a proti. Nejprve v článku najdete obecný popis tří zvažovavaných možností, případně můžete přeskočit na další část, kde najdete naši rozvahu a popis kokrétních kroků, které jsme učinily.

Obecný popis možností 

    Zvažovaly jsme různé formy vzdělávání v kolektivu. Otevíraly se tři možnosti. Jednak otevřít třídu s jiným vzdělávacím programem v některé místní základní škole. Výhody této varianty je relativní snadnost při otevření třídy. Pokud by zvolená škola vznik podpořila, tak stačí přijmout učitele se zkušenostmi pro zvolený program (například Montessori), vytvořit vzdělávací program, který, pokud respektuje rámcový vzdělávací program, tak nemusí být nikým schvalován. Prostory jsou automaticky schváleny pro školní provoz, takže ani z této strany nic nehrozí, automaticky tedy škola dostává normativy (peníze) na žáka, není třeba mít zvláštního ředitele či jiný organizační aparát, kromě stávajícího. Potřeba školného je tedy pouze malá či dokonce žádná (závisí na tom, zda by ve třídě byl ještě i pedagog - asistent, kterého by škola neplatila).

     Nevýhodou je určité omezení svobody v organizaci výuky, do jisté míry je třeba se přizpůsobit chodu školy. Není třeba možné mít delší bloky vyučování, protože i když přímo ve třídě nezvoní, tak hluk při přestávkách zhorší pozornost i v "jiné" třídě a obvykle si vynutí i přerušení práce. Podle zkušeností z jiných škol, kde to takto funguje, se mohou objevit i další potíže, jistá nevraživost mezi rodiči, učitely ve škole a podobně.

      Druhou možností je otevření nezávislé akreditované školy. To je ovšem podmíněno několika zásadními podmínkami. Akreditaci je možnost získat pouze v případě, že obec souhlasí se vznikem takové školy na svém území. Výuka musí probíhat v prostorech schválených pro školní vyučování, což znamená buď s velkými náklady něco zbudovat nebo dostat k dispozici volné školní prostory od města (ať už za nájem komerční či symbolický). Dále je třeba vybudovat organizační strukturu školy - ředitel, učitelé, účetní, zajistit úklid... Vše podle zákona, příloh k žádosti je více než 10. Pokud vše vyhoví pravidlům, pak je možné získat "normativ na žáka", tedy peníze, které se mohou použít na platy učitelů, ředitele a dalšími určenými neinvestičními způsoby. 

    Výhodou takové školy je plná svoboda ve způsobech a organizaci výuky, zároveň je zde garance financí ze strany státu (v různé výši, v závislosti na bez závadovém fungování školy, kterou kontroluje inspekce).

    Nevýhodou může být školné, jehož výše závisí na výšce dotace na žáka, nákladech na energie a nájem, na pomůcky, ... 

     Třetí formou, o které uvažujeme, je klub domácího vzdělávání. Je to svobodná a nezávislá forma, prostor nemusí být schválen pro školní vyučování (tj. není to tak nákladné), učitel i náplň jsou stejné jako ve škole. Nevýhodou je opět finanční stránka. Kromě nájmu, energií a pomůcek je třeba zaplatit i učitele. 

      Děti z klubu domácího vzdělávání, stejně jako děti vzdělávané rodiči, musí dvakrát ročně podstoupit přezkoušení ve škole, do které jsou děti zapsány v režimu domácího vzdělávání. Toto přezkoušení může mít různé formy.

Cesta ke škole Na horu

     Po zjištění různých možností jsme se rozhodly pro svobodnou, ale přesto institucionalizovanou formu, tedy pro nestátní školu. Nejprve jsme zkusily variantu jednoduchou - stát se pobočkou již fungující nestátní školy. Kontaktovaly jsme školu, kterou považujeme za svůj vzor, školu Na rovině v Lázních Bohdaneč. Bohužel jsme ale v krátké době již třetím projektem, který se jim jako zájemce o status pobočky přihlásil. Proto nám doporučili jít vlastní cestou, že by to pro ně v současné době bylo příliš náročné.

     Další krok vedl do jedné ze škol ve Vrchlabí, kde jsme se informovaly na možnost založení Montessori třídy v rámci stávající ZŠ. Během jednání jsme si uvědomily, jaké to s sebou nese podmínky a omezení a znovu jsme se rozhodly pro samostatný subjekt.

     Vstoupily jsme do jednání se zastupiteli a radami měst Jilemnice a Vrchlabí, která jsme požádaly o souhlas se vznikem nestátní školy. Jilemnice odpověděla kladně, z jednání ve Vrchlabí vyplynulo, že vznik samostatné školy na svém území rada nechce, podpoří však vznik alternativní třídy v jedné ze stávajících škol, pokud se nám s vedením školy podaří domluvit podmínky přijatelné pro obě strany. 

      Vzhledem k tomu, že rada města Jilemnice souhlasila se vznikem školy a k tomu přislíbila školní prostory za symbolické nájemné, rozhodly jsme se podat žádost o akreditaci v libereckém kraji s cílem otevřít samostatnou nestátní školu v Jilemnici. Podařilo se nám domluvit se s paní učitelkou, jejíž přístup k dětem obdivujeme, podařilo se nám angažovat zkušenou paní učitelku do role ředitelky, získali jsme podporu dalších pedagogů, kteří by se částečně též výuky účastnili. Během září jsme připravily podklady k žádosti o akreditaci a podaly ji. Vše se ale zadrhlo krátce před koncem termínu - ukázalo se, že město Jilemnice nebude mít prostor k dispozici od září 2014, ale až o rok, spíše dva roky později. 

      Žádost jsme přesto podaly a usilovně hledaly jiné, pokud možno dočasně dostupné školní prostory v rámci kraje Liberec, v okolí Jilemnice. Dotazovaly jsme se ve Studenci, Horní Branné, Mříčné, jednaly jsme v Dolních Štěpanicích a na Benecku, v Kruhu a ve Vítkovicích. Definitivní rozhodnutí stále nepadlo, nejdále jsme s jednáním v Kruhu a ve Vítkovicích. 

      Pokud ani jedna z možností nevyjde, pak myšlenku otevření nestátní školy prozatím opustíme a budeme energii věnovat otevření klubu domácího vzdělávání. Umístění a organizace bychom pak řídily i podle zájmu rodičů, kteří by přistoupili na tuto formu školy. Rozhodnutí padne jistě do konce roku, možná už do konce listopadu. 

      Že je v regionu zájem o "alternativní" školu dokazuje i fakt, že ve Vrchlabí usiluje o otevření "jiné" třídy v rámci školy další skupinka rodičů. 

      Děkujeme všem příznivcům za zájem a podporu.